Šikmý kostel - postavy

Barbora Matuszková, ročník 1852

Její životní dráha se uzavírá až ve druhém dílu. V tomto prvním je matkou tří dětí a manželkou horníka Pawla Matuszka. 42 let. Je to žena houževnatá, kniha začíná líčením její poutě za solí, kterou tehdy chudé ženy podstupovaly, aby přinesly na zádech zásobu levnější soli na celý rok. Absolvuje vyčerpávající cestu i přesto, že je těhotná. Po ztrátě manžela se musí postarat o svoji rodinu a to z ní učiní ženu ještě tvrdší a houževnatější, než jakou už byla. Nejprve musela odejít ze svého domu. Bez manželovy výplaty ho nedokázala udržet. Musela ho prodat. Peníze ale neprojedli. Schovala je, aby měla na ještě horší časy. To znamenalo tvrdě pracovat pro ni i pro její dosud malé dcery Františku a Barku. Není to ale krutá matka, i když to tak může vypadat. Jiné vdovy poslaly své děti pryč: k příbuzným, do služby, protože se o ně nedokázaly postarat. To Barbora nechtěla.

"Barbora měla v té chvíli zase slzy na krajíčku. (...) "Slzama nic nevyřešíš," říkávaly jí kdysi babička i maminka. "Akorát ztrácíš čas, kdy bys mohla věci napravit." Převzala jejich pragmatický postoj a problémy raději rázně řešila, než aby je oplakávala. Teprve smrt muže a syna jí umožnila poznat, že pláč může být úlevný. Přesto se za slzy i nadále styděla (...) (str. 54)

Život ve sklepním bytě je náročný, je to vlastně sklep pod hospodou. Barbora v hospodě uklízí a pomáhá s péčí o nemocného muže paní hospodské. Nakonec se sama stane hospodskou. Finančně je to výhodné, ale Barbora se nemůže vůbec starat o děti, veškerou práci musí zastat Františka, a teprve po jejím útěku z domu si Barbora uvědomí, že musí být zejména matkou.

Sama je ale také odevzdaná: "Přijmout a nést Boží úděl si žádá mnohem větší sílu a odvahu, než když se mu protivíš," namítne, když jí Julka nabádá, aby měla s Františkou aspoň víc soucitu. "Když se Boží vůli poslušně podvolíš, On se o tebe postará."

Postupně se z ní stává morous, žena bez snů a nadějí, udřená prací a starostmi. V roce 1905 je jí 50 let. Opustí práci v hospodě, která jí zničila zbytek rodiny, a vrací se zpátky na Orlovou, aby se stala ograbčorou, tedy ženou, která přebírá uhlí od kamení.

Je velmi spořivá. "Za celých jedenáct let služby u Mokrošky, kdy za byt a stravu platila svou prací, až úzkostlivě střádala všechno, co mohla: vdovskou a sirotčí rentu, ubohou výplatu i halířky, které jí občas někdo nechal jako tringelt. Vyšlo to tak akorát, aby ona ani děvušky nechodily bosé a rozedrané. Několikrát už sice bylo tak zle, že měla cukání sáhnout do váčku s úsporami, ale pokaždé dokázala tomu záchvatu marnivosti odolat. Chce jim přece za ty peníze pořídit výbavu a vystrojit svatbu, ne je ošatit." (str. 181)

Její nevrlost se prohlubuje. Bojí se pustit si druhé blíž k sobě, je odtažitá, chladná. Za války už je bezmocná a odkázaná na péči své dcery Barky. V roce 1920 umírá.

Barka Matuszková - Pospíšilová, narozena 1890

Po otcově smrti ve čtyřech letech ke své práci pasáčka kozy přibrala také péči o otop. Poctivě dojí kozu, aby matce přinesla mléko. Po sestřině útěku převezme péči o domácnost. Je velmi pracovitá. Má veselou povahu. V 16 se s matkou stěhují zpět do Orlové. Tam se seznámí s Ludwikem, ale zatím musí s matkou pracovat jako ograbčora. Stále si udržuje svoji veselou povahu. V roce 1909 se rozhodne vzít si Ludwika Pospíšila. Jenomže se ukáže, že je Ludwikovou sestřenicí a podle zákona se nemohou vzít. Ukáže se, že Božena, Hansova žena, byla Barbořinou sestrou. Pošlou tedy žádost do Říma, trvá to devět měsíců, ale papež s jejich sňatkem svolí. Než začala válka, povila 3 děti, první zemřelo krátce po porodu, Leon a Olga přežili. Ludwik na frontu odjížděl, aniž by tušil, že Barka čeká další díte. Nakonec mají celkem 5. Doma mluví polsky, když ale zaměstnavatel Ludwika nutí poslat děti do české školy, poslechnou.

Františka Matuszková - Kaczmarská - Zebroková narozena 1882

S otcovou smrtí rychle dospěla. Zastane všechnu práci v domácnosti. V té době je jí 12 let. Při pobytu ve sklepním bytě zcela nahradí svoji matku při péči o obě děti. Jak ale roste, stále více jí vadí, že je její práce považována za samozřejmou. Je tvrdohlavá po matce. Postupně se stává více odevzdanou. Ví, že musí pracovat, protože by jinak nepřežily, ale je to odevzdaná činnost, bez nadšení. Ostatně je jí teprve 13 let. V 15 uteče z domu. V roce 1918 se najednou objeví i s roční holčičkou. Je velmi vyčerpaná, dítě má záškrt. Ve svých 36 letech vypadá na 50. Došla pěšky až ze Lvova. Žila tam se svým mužem, který byl sedlákův syn, ale místo bohaté selky se zamiloval do ní. Život ve Lvově fungoval, dokonce měli dceru, ale pak začaly národnostní třenice a válka. Hlad zabil jejich dítě. Pak přišli Rakušané a tvrdě potlačili polský nacionalismus. To si její manžel nechtěl nechat líbit, vždyť byl Polák. A pak ho jednou odvedli. A pak došlo k revoluci v Rusku. A najednou Lvov zachvátily boje mezi Rusy, Ukrajinci, Poláky... Proto se rozhodla odejít, ale její sousedka ji přesvědčila, aby s sebou vzala její dceru Annu, roční holčičku, aby jí tím zachránila. Díky tomu dorazila do Karwiné v pořádku, protože ženu s dítětem vždy nějak někdo uložil a ani vojáci jí nekladli překážky. Tomek si k ní našel cestu. A protože válka uvolnila mravy, sama matka Zebroková jim doporučila žít spolu, i když nejsou manželé. Fany totiž neví, kde je její muž, zda ještě žije, či byl popraven.

Julka Siwková - Zebroková

Narozdíl od Barbory je méně odevzdaná a více chce změnit svůj osud. Ve svém manželství s Antonínem není šťastná. A prostě se sbalí a odejde do Ostravy. 26 let. Její muž pije a nakonec ji i bije. Proto se osamostatní. Stane se modistkou - vyrábí klobouky. Když občas přijede na návštěvu za Barborou, vzbudí pohoršení. Ženy na vsi tehdy do hospody samy nechodily, byla to hanba. Nechce se hrabat v minulosti, stále trpět tím, že její muž byl alkoholik, který se nakonec oběsil. Chce nový život. To Barbora neumí. V roce 1905 je jí 35 let.

V Karwiné ji zpět nepřijali, když se tam podruhé vdala za Jurka. Byla už jiná. Městská. A nevěří v boha. Jurek jí doporučí do darkovských lázní. Stane se tam úřednicí. Mluví polsky, česky, německy a musí se naučit ještě francouzsky. Je úspěšná.

Za první světové války pracuje v lazaretu, na který byly lázně proměněny. Je moc šikovná, k lékům přidává také byliny.

Žofie Matuszková, narozena 1894

Ludwik Pospíšil

Matka mu zemřela při porodu. Jako nejmladší ze 4 sourozenců mu velmi chyběla. Byl hodně samotářský. Měl štěstí, jeho učitel ve škole, pan Pernica, rozpoznal, že je chytrý. Jeho otec si přivedl novou ženu, Jarmilu. Otec Hans. Jarmila nezvládala péči o tolik dětí. Nejvíc tluče Ludwika. Jeho otec ale nakonec zjedná pořádek a Ludwik může studovat. Jenomže do toho přijde důlní neštěstí a Hans při něm zahyne. A Jarmila opustí děti a pokusí se začít nový život. Ludwik v 11 letech osiří úplně. Ujmou se ho rodiče Zebrokovi, u kterých pak dál vyrůstá. Tak se seznámí s Barkou, která je družičkou na Julčině a Jurkově svatbě. Je pracovitý a hodný. To už je mu 22 let a zamiluje se do Barky.

Tomek Zebrok

pivovarský povozník, za války jim zabavili koně i povoz, Tomek začal pít. Na konci války k nim domů vzali Františku s děvčetem, tak se snaží víc pracovat.

Jerzy (Jurek) Zebrok

Jsou s Tomkem bratři. Vezme si Julku. Má veselou povahu. Je pivovarským úředníkem, má vlastní byt. V tomto ohledu je karwinskou honorací. Je velmi pracovitý a houževnatý, takže brzy získá vyšší post, s ním také vysoký plat a služební byt. Svoji ženu Julku miluje, takže když zjistí, že má poměr s doktorem v lazaretu, nevyžene ji, ví, že doktor po válce odjede, ale on chce s Julkou zůstat celý život.